Český týdeník HROT patří k české špičce mezi magazíny zaměřenými na byznys a ekonomiku. Ve svém čísle 15/2021 magazín poskytl komplexní okénko do situace české vodíkové infrastruktury a představil několik firem, které v Česku pomáhají její tvorbě.
Český týdeník HROT patří k české špičce mezi magazíny zaměřenými na byznys a ekonomiku. Ve svém čísle 15/2021 magazín poskytl komplexní okénko do situace české vodíkové infrastruktury a představil několik firem, které v Česku pomáhají její tvorbě. Týdeník se tak nezapomněl zaměřit ani na zakladatele a CEO společnosti DEVINN Luboše Hajského, kterého v podrobném medailonku Podnikatelská cesta Luboše Hajského: od stínítek přes světla až k vodíku představil komentátor Jan Brož.
Historie výroby hraček v Hračkárně v Mladé Boleslavi odstartovala už ve 30. letech. Původně zde dva prvorepublikoví podnikatelé vyráběli dřevěná autíčka a pár podobných je v nově zrekonstruovaném areálu k vidění i dnes. Slouží ovšem jen jako nápaditá dekorace vývojového centra společnosti Devinn, za kterou stojí manželé Luboš a Věra Hajští. I v Devinnu se vše točí kolem „autíček“. Zákazníky ovšem nejsou malí kluci jako v první polovině 20. století, ale Škoda Auto.
Během sedmi let od svého vzniku se Devinn rozrostl na společnost se stovkou zaměstnanců a se 160milionovým obratem. Firma prorazila především díky vývoji a testování LED světel pro mladoboleslavskou automobilku, nyní je její záběr ovšem mnohem širší a sahá až k vodíkovým technologiím, které dnes stojí v centru zájmu nejen automobilového průmyslu, ale celé energetiky.
Podnikatelská cesta Luboše Hajského přitom začínala v 90. letech na pozici údržbáře společnosti Lukov Plast z Českého Dubu. I s jeho pomocí se z firmy podařilo vybudovat významného dodavatele automobilového průmyslu s 340 zaměstnanci, jehož hlavním produktem je dnes sluneční clona do aut. Hajský si za to vysloužil pozici technického ředitele a čtvrtinového podílníka.
Jak ovšem sám říká, jakmile se podařilo naplno rozjet automatizovanou sériovou výrobu, práce ho trochu omrzela. „Cesta vývoje je strašně hezká, pak se ale dostane do sériové výroby, o kterou je třeba pečovat, a to už pak není taková zábava. V tom okamžiku jsem si řekl, že zkusím něco vlastního,“ říká sedmačtyřicetiletý podnikatel.
Podíl v Lukov Plastu tedy prodal zbývajícím majitelům, konkurenční doložka mu však bránila vrhnout se hned zase do světa automotivu. Vyhlédl si proto jabloneckého specializovaného výrobce topných těles pro průmyslové stroje Elkop Technik, který po úmrtí původního majitele přišel o zákazníky a dostal se do problémů. Po tři roky dával společnost do kupy. Podařilo se mu zvednou obrat z původních šesti na dnešních patnáct milionů korun. Jakmile se Elkop Technik podařilo plně zajet, začal Hajský přemýšlet, jak využít někdejší spolupráce se Škodou Auto a jak se vrátit k vývoji, který ho nejvíce baví. A tak vznikl Devinn.
Mladá firma se chtěla vyhnout zaměření na produkty, které dělá i konkurence, a následnému soutěžení v náročném cenovém boji. Příležitost se naskytla v podobě LED světlometů, které se tehdy začínaly v automobilovém světě šířit, ale nikdo s nimi neměl příliš zkušeností. „Pro všechny to bylo něco úplně nového. Jelikož složkou světla není tepelné záření, i termodynamika je úplně jiná. Klasické halogenové světlo vyhřeje prostor, ten se odvětrává a krásně to funguje. U LED byl ale problém se zamlžováním světel, byla to úplně nová disciplína a strašně složitá záležitost,“ vysvětluje Hajský.
Firma proto zbudovala klimakomoru pro testování LED světel v nejextrémnějších podmínkách a začala jejich zkoušení nabízet firmám. Zároveň využila zázemí tuzemského sklářského průmyslu a odstartovala vývoj vysoce specializovaných světlometů pro motosport. Jejími světly byla osazena například dvanáctikusová limitovaná série závodních automobilů Škoda R5.
Objevila se i na voze Škoda 130 LR, se kterým dvojice Ondřej Klymčiw a Petr Vlček odjela letošní ročník Rallye Dakar. „Volal nám Ondřej Klymčiw. Slyšel prý, že umíme udělat světla. Dodal, že v sobotu odlétá,“ popisuje Hajský. Byl přitom čtvrtek. V Devinnu přesto dali světla pro závodníky v rekordním čase dohromady.
Před pár lety se Hajský a jeho kolegové začali poohlížet i po jiné skulině, kde by podobně jako s LED světlomety neměli konkurenci. Původně je napadlo vyrobit pojízdnou nabíječku pro elektromobily na principu klasické baterie. Záměr však padl kvůli vysoké hmotnosti, kterou by takové vozidlo muselo mít.
Shodou náhod je tehdy vzdálená příbuzná, ředitelka vodíkové platformy HYTEP Karin Stehlík, pozvala do ÚJV Řež, kde působila. Hajský a šéf vývoje Devinnu Karel Souček to původně brali jen jako zajímavou příležitost prohlédnout si výzkumný reaktor. Jakmile se však na místě seznámili s vodíkovými technologiemi, přestal je úplně zajímat. Došlo jim, že právě vodík by mohl být odpovědí na problém s vysokou váhou baterií.
Po čase skutečně zkonstruovali vůz vybavený systémem, jenž mění vodík na elektřinu, kterou je pak možné dobíjet elektromobily. Zároveň se začali soustřeďovat na vývoj modulárního vodíkového zdroje. Zařízení s názvem H2BASE se jim loni podařilo dotáhnout do konce. Skládá se ze tří snadno transportovatelných modulů o velikosti palety, z nichž jeden obsahuje nádoby s vodíkem, druhý palivové články a třetí výstupní koncovky pro nejrůznější typy odběru elektřiny. Moduly jsou navzájem řetězitelné, a tedy uzpůsobitelné tomu, zda je potřeba větší výkon, nebo delší spotřeba.
Zařízení lze využít třeba jako čistý a tichý zdroj elektřiny na stavbách nebo nejrůznějších kulturních akcích v centrech měst. „Trh se terve se tvoří. Bude to ale zajímavé všude, kde bude potřeba se ozelenit. Pokud se budou chtít rozšiřovat třeba nemocnice, věznice nebo krajské úřady, mohou H2BASE využít jako záložní zdroj. Nebudou už mít možnost doplnit to dieselovým agregátem,“ říká Hajský. Vedle toho spustila firma projekt na doplnění modulů i pro samotnou výrobu vodíku. Po dokončení bude tedy Devinn schopen nabídnout celý proces.
Experimenty s vodíkem byly ovšem také spojeny s cestami do Německa či Velké Británie, kde fungují specializovaná vodíková pracoviště. To bylo časově i finančně náročné. V Jablonci nad Nisou proto Devinn zároveň za 1,5 milionu korun vybudoval první komerční vodíkové centrum v Česku, kde lze nejrůznější vodíkové technologie testovat. To je firma nyní připravena poskytnout jak akademické sféře, tak konkurenci ze soukromého sektoru. Podle Hajského totiž v odvětví, které se v Česku teprve rodí, nezbývá místo pro rivalitu. „Není doba, abychom si konkurovali, proto si pomáháme,“ říká vývojář.
Originální znění článku naleznete na webu magazínu Hrot. Více o potenciálu vodíku v Česku si můžete přečíst v tištěném vydání týdeníku Hrot, které vyšlo v pondělí 12. dubna 2021.
Zobrazit všechny
